Uživatelské jméno
Heslo
Nemáte účet?

Slohovka do češtiny: Ta naše povaha česká

Zelený mužíček | Úterý 03.06.2008 17:00 Komentářů: 7

„Opět jsme v českém jazyce psali slohovou práci, kterou si nyní můžete přečíst i vy. Stejně jako u minulé slohové práce do češtiny, i tentokrát byl na řadě můj oblíbený slohový útvar, což je samozřejmě úvaha. Tu si napíšu mnohem raději než nějaké vyprávění, líčení, popis nebo fejeton.“

Jaká je „ta naše povaha česká“? Rád bych vyzdvihl pozitiva a kladné vlastnosti našeho národa, ale když se podívám kolem sebe, nějak mě nenapadá, co bych měl zmínit. Nezbývá mi nic jiného, než podívat se na to z té druhé strany. Jaké jsou tedy typicky české vlastnosti?

Jako první bych uvedl soutěživost a „vyčůranost“. Poté, co od 50. let minulého století začali komunisté se znárodňováním majetku, v 90. letech začala loterie jménem privatizace. Kdo to tehdy vyhrál, ten je dnes za vodou. V následujících letech jackpot vyhrály dnes velmi známé osobnosti, například pan Kožený nebo pan Krejčíř. Naneštěstí se brzy dostaneme do fáze, kdy již nebude o co hrát. Co bylo v banku, to je již prakticky rozebráno. Dojde k opakování celé situace? Snad ne, koneckonců nebude co znárodňovat, protože...

Češi jsou vesměs banda líných tupců bez kreativity a snahy něco vytvářet, bez pracovní morálky a zodpovědnosti. Uvedu dva příklady, které hovoří za vše. S jistou mladou „paní“ jsem řešil problém, že zobrazovaná finanční částka v jednom systému neodpovídala skutečnému stavu. Nebudu komentovat to, že bylo třeba každou informaci posílat dvakrát, než ji vzala na vědomí. Spíše mě zaujalo, jakým způsobem v dotyčné firmě komunikují. Z e-mailu, u kterého „paní“ spletla adresáta, jsem se dozvěděl, že jsem „blbec“. Hmm. Avšak tato situace byla oproti druhé ještě poměrně veselá, koneckonců jen urazila obchodního partnera. Analýza návštěvnosti webových stránek, které se věnují převážně zábavě a poskytování studijních materiálů, odhalila, že jsou stránky z nějakého důvodu terčem zájmu hned několika ministerstev. V pracovní době. Přijde vám to k smíchu? Mi ani ne, spíše k pláči, když vidím, za co jsou někteří lidé placeni z daní, které platím.

Češi mají rádi adrenalinové situace. Jak jinak si vysvětlit, že se vše dělá za pět minut dvanáct, nebo dokonce pět minut po ní? Jako důkaz, že si jen tak nevymýšlím, stačí, když se zmíním o nedávné srážce dvou tramvají za Ostravou. Pan primátor si sice ihned začal honit ego, viděli jsme jej v televizi, četli rozhovory v novinách, ujišťoval, že bude trať v nejbližší době zabezpečena, ale jaksi zapomněl poděkovat zesnulým, bez kterých by se jistě opět „vlastně nic nestalo“, jak už tomu bylo i v minulosti. Klasická otázka je na místě. Proč se musí vše řešit, až když je pozdě?

Když se daří, každý je tím nejvěrnějším fanouškem. A když se nedaří, věrní fanoušci akorát plivou a nadávají. Ať už jde o hokej a Nagano 1998 nebo o fotbal a návštěvnost stadionu na Bazalech, situace je vždy stejná. Zamysleme se a zvažme, jestli je to správný přístup.

Češi mají málo problémů a to jim vadí. Vyplývá to ze skutečnosti, že každý večer usedají k zářícím krabicím a těší se na jejich „pravidelnou dávku emocí“. A protože seriál, ve kterém by se hlavním postavám vše dařilo, by nejspíš nikdo nesledoval, televize produkují jeden škvár za druhým, vždy plný nejrůznějších problémů televizních hrdinů. Následující den jsem pak ránu vždy nucen v autobuse vyslechnout obsah dotyčného dílu a tak se dozvídám, že „Petr se rozešel s Petrou a spí teď s tou mrchou Martinou, která bourala a dobře jí tak, leží v nemocnici s pěti zlomenými žebry...“.

V kontrastu s předchozím bodem je známá skutečnost, že o sobě polovina Čechů prohlašuje, že se měli špatně, mají špatně a budou se mít ještě hůř. Možná by to chtělo trochu snahy to změnit?

Sečteno a podtrženo, mohlo by se zdát, že český národ je „před branou pekelnou“ a že to v naší malé zemičce už nemůže příliš dlouho fungovat. Ale nemám strach, neboť se toho zajisté nedožiju. V zájmu rozvoje státu (a vlastních kapes) se budou totiž naši politici jistě dále činit a budou se snažit slepě napodobovat systémy „fungující“ v západní Evropě nebo Spojených státech a zákon o legalizaci zbraní pro všechny na sebe nenechá dlouho čekat, bylo by přece nespravedlivé, aby zbraň někdo mít mohl a někdo ne – mimochodem nepřipomíná vám tento přístup něco, co už tady jednou bylo? Takže budu jen čekat, zda to „koupím“ zezadu, nebo v sobě někdo najde odvahu postavit se ke „svému problému“ čelem.

Nebo možná vidím všechno černě a tyto vize se nenaplní, protože český národ se změní. Ale věříte v to, že to dokáže? Je to i na vás...


Četli už jste slohovou práci do češtiny z minulého pololetí? Téma úvahy znělo Moje reforma školství.


V diskuzi je 7 komentářů, můžete přidat další


Kategorie
Jak se žije v OstravěMultimediaTOPWebdesign a ITWindowsZe světaZelený mužíčekŽivot v České republice
RSS
ČlánkyKomentáře
Už jste četli?
Smrtící zbraň z rukou SeznamuMyslí to upřímně?
Zelený mužíček
Blog Registrace Archiv Autor Odkazy Síň slávy

Zelený mužíček - ikona Zelený mužíček - tak trochu jiný blog využívá 123CMS pro blog
RSS - ikona RSS pro články a pro komentáře
Kontakt - ikona Kontakt: mail@zelenymuzicek.cz