Uživatelské jméno
Heslo
Nemáte účet?

Perfektně strávený víkend ve znamení raftingu

Zelený mužíček | Pondělí 15.09.2008 21:00 Komentářů: 4

„Uplynulý víkend jsem měl tu možnost poprvé v životě si vyzkoušet, jaké to je na raftu. A byla to skutečně akce!“

Je sobota, šest hodin ráno, a já se s námahou dostávám z postele. Ve spěchu snídám a provádím ranní hygienu, protože už v sedm hodin vyjíždíme. Cestou ještě přibíráme další členy „výpravy“ a míříme přímo pod hráz přehradní nádrže Kružberk. Těsně před příjezdem si ještě stačím vzpomenout na tričko, které jsem doma nechal, následkem čehož mám jen jedno na vodu a jedno náhradní.

V 11 hodin už si na sebe oblékáme vesty, každý z celkem 18 lidí jednu. Nicméně jeden člověk „se silnějším hrudníkem“ má menší problém a ta poslední určená pro něj udělá jen „rup křup“ a je po ní, takže musí doufat, že bude mít štěstí a pod žádným jezem nezůstane.

Konečně na vodě

Dostáváme stručnou instruktáž a konečně se skutečně plavíme po Moravici, která je dnes díky odpouštění vody z přehradní nádrže Kružberk splavná. Před námi je 33 kilometrů, náš cíl je vzdálená vesnice Žimrovice a zdejší rekreační areál „Areál dobré pohody“.

Můj odhad ohledně toho, jak dlouho vydržím suchý, byl celkem přesný. Boty i ponožky jsou mokré po zhruba pěti minutách.

První část trasy probíhá v naprosté pohodě, náš raft poklidně pluje jako první ze všech tří a nic nenasvědčuje tomu, v jaký boj se naše plavba ještě změní. Krásně svítí sluníčko, takže je zatím dokonce i docela teplo.

Po několika kilometrech zastavujeme a vystupujeme z raftů. Před námi je první jez. Když se na něj jdu podívat, celkem mi padá čelist. Je vysoký asi metr a představa toho pádu je řekněme trochu drsná. Nicméně jsme ujištěni, že jeho sjíždění je bezpečné. Znovu tedy naše šestičlenná posádka nastupuje do plavidla. Nabíráme trochu rychlost, směrujeme loď kolmo k jezu a... zvládli jsme to! Sice jsme všichni ještě více zvlhli, protože se proti nám zvedla celkem slušná vlna vody, ale v tom krásném počasí to ani tolik nevadí.

Pokračujeme v plavbě a zdoláváme podobným způsobem ještě několik menších jezů, přenášíme na jediném, který je vysoký několik metrů, a který byl loni pro jednoho vodáka konečnou stanicí. Několikrát během plavby čekáme na zbylé dva rafty, párkrát s nimi „soupeříme o vedoucí pozici“.

Dramatické momenty

Pomalu však začíná mizet sluníčko a mraky jako by se nás snažily varovat před další částí naší cesty. Ani už nevím, jak k tomu došlo, ale najednou jsme poslední, a další dva rafty v nedohlednu. Právě projíždíme nejdivočejší část řeky, když se náhle ozývá výkřik následovaný dalším. „Muž přes palubu!“, zazní, a my zjišťujeme, že je nás na raftu jen pět. V divokém proudu je celkem zastavit, ale po asi sto metrech se podařilo. Ukazuje se, že ve vodě je jediný člověk bez vesty. Pomalu se přibližuje k nám a zprvu se domníváme, že plave. Omyl! Po chvíli chápeme, že jej unáší proud a on se spíš topí, než že by se hnal k raftu. Proud ho unáší dál a on se nemůže ničeho chytit, takže „zvedáme kotvy“ a vydáváme se mu na pomoc. Zastavujeme s vypětím všech sil po asi padesáti metrech. To už se onen nešťastník konečně škrábe na břeh. Oblékáme mu moje náhradní tričko a nastupujeme znovu na raft. Trochu měníme rozložení sil, takže se dostávám zprostřed dopředu.

Hned první trochu divočejší část řeky mě přesvědčila, že jsem se ocitnul ve velmi nevděčné pozici. Nepromokavá bunda mě nechrání před masou vody, která mi pod bundu nateče kolem krku.

Do cíle zbývá ještě pořádný kus řeky, jsem mokrý od hlavy až k patě, sluníčko je někde v... sluníčko je fuč, teplota ubohých 10 °C, dva členové „posádky“ jsou mimo – jeden už zmíněný se pořádně vykoupal v nejdivočejší části řeky a druhý je až příliš posilněn Kofolou s rumem. Pomalu katastrofická situace, že? Bude hůř. Kofolou s rumem posilněný rafťák z lodi vypadává asi deset metrů před poměrně vysokým jezem. Pomalu infarktová situace, nicméně známé pravidlo o opileckém štěstí opět zafungovalo, takže se vše obejde bez následků.

Na plavbě se musíme dostat ještě přes jeden vyšší jez, u kterého se nám povede na okamžik na samotném vrcholu zaseknout, a přes část řeky, kde je to samý kámen. V jednu chvíli se o nějaký velký šutr náš raft zasekává asi na minutu nebo dvě (v tu chvíli to člověku přišlo jako celá věčnost), nemůžeme se hnout ani dopředu ani dozadu. Naštěstí se z místa dostáváme.

Naději nám ze břehu dodává mávající postava „Miss Žimrovice“. Po několika minutách plavby se nad řekou objevuje transparent „Areál dobré pohody vás vítá“ a my začínáme tušit, že jsme u cíle. Řeka je zde však poměrně divoká, a tak naše přistání je událostí poměrně dramatickou.

Závěrem

Nejsme přivítáni bouřlivým jásotem osádek zbývajících dvou raftů, zazní pouze stručná věta „klíče od pokojů“ oznamující, že dvacet minut čekání na klíče, které byly v sudu našeho raftu, byly až až.

Ve sprše na nohou nedokážu cítit, jestli je voda ve sprše studená nebo horká, cítím pouze podivné mravenčení. Večeře, dvojnásobná porce než jsem normálně schopen sníst, končí v mém žaludku v rekordním čase. Jedno zdravotní pivečko a v devět hodin večer už v posteli poctivě „řežu dříví“.

Ke zhodnocení celé akce mi tentokrát budou stačit dvě slova – naprosto dokonalé!


V diskuzi je 4 komentářů, můžete přidat další


Kategorie
Jak se žije v OstravěMultimediaTOPWebdesign a ITWindowsZe světaZelený mužíčekŽivot v České republice
RSS
ČlánkyKomentáře
Už jste četli?
Děti, jezte ovoce, je zdravé1 skvělý zážitek + 1 zdarma
Zelený mužíček
Blog Registrace Archiv Autor Odkazy Síň slávy

Zelený mužíček - ikona Zelený mužíček - tak trochu jiný blog využívá 123CMS pro blog
RSS - ikona RSS pro články a pro komentáře
Kontakt - ikona Kontakt: mail@zelenymuzicek.cz