Uživatelské jméno
Heslo
Nemáte účet?

Lidem se nezavděčíte

Zelený mužíček | Čtvrtek 24.04.2008 23:59 Komentářů: 2

„To si tak jednou nastoupím do tramvaje a koukám, poslední volné místo hned u dveří. Tak si říkám, jak se na mě usmálo štěstí. Omyl.“

Tramvaj ujela pár zastávek a nastoupila do ní jakási starší žena, tipoval bych, že již v důchodu. Já jakožto slušně vychovaný a cituji jednu mou vyučující „jemný hoch“ jsem okamžitě po zhodnocení situace vyskočil, aby si paní mohla sednout. To jsem ještě netušil, co bude následovat. Paní se asi jako starší cestující necítila a tak na mě vystartovala.

„Vypadám snad tak staře, abyste mě musel pouštět sednout?! No posaďte se zase, já nejsem žádná stará bába!“

Skutečně mě teda pořádně setřela, tak jsem si, pořádně v šoku, teda zase sednul. Nebyl mi souzen klid. Hned na další zastávce, chvíli poté, co jsem si zase spořádaně sednul, nastoupil jakýsi pán, zjevně věku podobného, jako oné paní, která stála vedle sedadla, na kterém jsem si já hověl. Ihned po nástupu bleskově zhodnotil situaci a už ji komentoval.

„No, a sem jsme to dopracovali. My staří, my, co už jsme si svoje odpracovali, co jsme sloužili lidu, tak my musíme stát. Ale mladí, kteří ještě nic o světě neví, vlasti neposloužili, ti si můžou vozit zadky a sedět.“

To už bylo na moje nervy fakt moc, takže jsem se zvedl a na nejbližší zastávce jsem si přestoupil do druhého vozu. :)


V diskuzi je 2 komentářů, můžete přidat další


Kategorie
Jak se žije v OstravěMultimediaTOPWebdesign a ITWindowsZe světaZelený mužíčekŽivot v České republice
RSS
ČlánkyKomentáře
Už jste četli?
Jak trávíte čas u počítače?Malé děti lepší než dospělí
Zelený mužíček
Blog Registrace Archiv Autor Odkazy Síň slávy

Zelený mužíček - ikona Zelený mužíček - tak trochu jiný blog využívá 123CMS pro blog
RSS - ikona RSS pro články a pro komentáře
Kontakt - ikona Kontakt: mail@zelenymuzicek.cz