„Včera jste si mohli přečíst o naší cestě vstříc boji o co nejlepší umístění v republikovém finále soutěže MESE. Dnes něco o tom boji, a že to teda byl nervy drásající boj.“
Včera jsem v článku Jak jsme dopadli v národním finále soutěže MESE skončil těsně před začátkem samotných bojů o nejlepší MESE tým. Takže se nebudu ničím zdržovat a budu pokračovat.
Je nutné přiznat, že začátek semifinále byl z naší strany dost slabý v porovnání s konkurenty v Praze. Nečekali jsme, že se ceny z přednastavených 30$ za kus výrobku zvýší o tolik, takže jsme nastavili cenu 36$. Bohužel se ukázalo, že jsme šli příliš nízko, protože jsme pak vykázali nesplněné objednávky, což se později ukázalo jako klíčové. Již ve třetím kole skončila v naší skupině B jedna z firem, protože překročila úvěrový limit. Takže dále jsme pokračovali už jen v šesti, ve skupině A se stále drželo firem sedm. Situace se pro nás nevyvíjela příznivě, pořád jsme byli až na pátém místě, přičemž postupovat měli jen nejlepší čtyři. Šok přišel v šestém kole. Ve skupině A najednou ze sedmi firem pět překročilo úvěrový limit a tak se museli se hrou rozloučit. Těžko říci, zda to bylo původně plánováno, ale organizátoři vyhlásili poslední sedmé kolo. Stále jsme byli na nepostupovém pátém místě. Neměli jsme tedy už co ztratit, a tak jsme se rozhodli pro risk. Zatímco se ceny za výrobek v naší skupině pohybovaly kolem 15$, my jsme ji zvýšili na 40$ a nastavili desetkrát vyšší marketing než do té doby, extrémních 20 tisíc. A co to způsobilo? Nejprve ještě ke skupině A. Zde už zbývaly jen dvě firmy, jedna z nich však v sedmém kole úvěrový limit překročila také, takže zbyla jedna jediná! V naší skupině se pořadí také změnilo. K překvapení všech přítomných jsme po dlouhém trápení v průběhu semifinále najednou poskočili dokonce na třetí místo! Takže i přes to, že se nám nepovedl začátek, který je právě tím nejdůležitějším, měli jsme postup jistý. Porada pořadatelů, po které rozhodli, že od nás postoupí prvních pět týmů, aby vůbec měl kdo ve finále hrát, nás už mohla nechávat klidnými. Postoupili jsme do finále, mezi 6 nejlepších!
Spadl nám kámen ze srdce. Sice nervy pomalu jak se říká „v kýblu“, ale byli jsme tam. Následovala pauza délky něco přes půl hodiny, během které jsme se mohli jednak občerstvit, ale především poradit o strategii pro finále. Trochu nás zneklidňovalo, jak některé týmy diskutovaly se svými vyučujícími o tom, jak hrát, protože s námi nikdo kvůli termínu kolidujícím s maturitami nebyl, nicméně nechtěli jsme si žádné problémy připouštět. Celkem bez problémů jsme se shodli na tom, jak bychom to mohli ve finále zkusit zahrát, takže zbylý čas jsme si mohli prohlížet krásy sídla Hewlett-Packard.
Konečně nadešla ta chvíle. Sešli jsme se opět v sálu, kde se hrálo. Tentokrát měl být zapojen i ředitel organizace Junior Achievement v České republice, který skutečně dorazil. Dozvěděli jsme se, že budeme prodávat tentokrát nikoliv speciální pera, ale plavky. A před každým kolem uslyšíme krátkou zprávu o tom, co důležitého se v odvětví děje. Pochopili jsme, že půjde o kombinaci sezónního prodeje a hospodářského cyklu, a byli jsme rádi, že jsme si to už dříve vyzkoušeli.
Konečně jsme začali hrát. Po prvním kole jsme měli ze stavu poměrně dobrý pocit. Druhé kolo by se někomu mohlo zdát z našeho pohledu pro nás poměrně kritické, protože jsme zdánlivě ztráceli. Ale to by byl omyl si myslet. Věřili jsme si ještě více, ve skutečnosti jsme totiž šli stále kupředu. Ve třetím kole to přišlo. Naprostý zlom, dostali jsme se z průběžné čtvrté pozice na první. Ve čtvrtém náš IVM index dost spadl, nicméně stále jsme byli druzí, abychom v pátém kole opět šli do vedení. Přišlo kolo šesté a s ním náš opětovný propad na druhou pozici, ovšem jen s minimální ztrátou. Když jsme v kole sedmém šli opět do vedení, netušili jsme, že půjde o předposlední kolo, to jsme si vyslechli až po prezentaci průběžného stavu. Situace vypadala takto – posledních 5 kol jsme se ob kolo střídali ve vedení s nejlepším týmem semifinále. V sedmém jsme vedli my, vycházelo to tedy tak, že v osmém se před nás dostanou. Bylo třeba si vedení udržet. Nervy strašné, rozhodnutí pro poslední kolo jsme zapisovali třesoucíma se rukama. S napětím jsme očekávali výsledky.
Zrada! Infarktová situace. Byla ohlášena patnáctiminutová pauza. Těch patnáct minut jsem skutečně protrpěl. Možnost uspět byla tak blízko! Konečně začalo vyhlašování výsledků. Nepropadli jsme se? Udrželi jsme se alespoň v nejlepší trojce týmů? Kdo ví. Srdce bilo jako o závod. Několik měsíců přípravy se mohlo buď zúročit, nebo mohly být odvanuty úplně pryč. A tým na šestém místě je – CREW! Jsme v nejlepší pětce! Tým na pátém místě je – FAME! Tým na čtvrtém místě je („ať to není UNIFO, ať to není UNIFO, říkám si“) – RENTIERI. Hurá! Jsme mezi třemi nejlepší! Ale přesto jsou to pořád nervy, jak nakonec dopadneme?
Skoro nedýchám, když je vyhlašování místo třetí. Je to prý velmi těsné. Nakonec se ukazuje, že je to náš největší soupeř, tým GMILX. Co se stalo? Jak to, že je náš největší konkurent až třetí? Vypálil někdo někomu rybník?
A na druhém místě je... celek z Ostravy. Ale moment, vždyť první dvě místa si rozdělí Ostrava! My i jediní zbývající jsme všichni z Ostravy! Nebudu vás déle napínat, na druhém místě jsme se neumístili! Druhé místo zabralo družstvo GOHH! UNIFO je první! Moje radost v ten moment je neuvěřitelná, jsme nejlepší v celé republice! To snad ani není možné! Všichni jsou překvapeni, kde se najednou ocitnul tým, který převážnou část semifinále byl až na pátém místě. My v tu chvíli myslíme na jediné – je to doma!
Tak asi tak to vypadalo. Nakonec jsme se umístili za tým UNIFO první se 180 body, druzí byli GOHH taktéž z Ostravy se 171 body a na třetím místě se umístil tým GMILX se 170 body. Děkuji organizaci Junior Achievement za organizaci, společnosti Hewlett-Packard za krásné prostory, ale především také naší vyučující, paní Szlaurové, všem, kteří nám drželi palce a přáli hodně štěstí a v neposlední řadě taky rodičům za podporu a trpělivost.
V diskuzi je 2 komentářů, můžete přidat další