Uživatelské jméno
Heslo
Nemáte účet?

Dovolená v Bulharsku – dokončení článku

Zelený mužíček | Pondělí 25.08.2008 20:05 Komentářů: 6

„Proč se Bulharský prodavač neobejde bez kalkulačky? Jak se dá uvíznout v pohraniční zóně úplně cizí země? To jsou jen některé z věcí, o kterých píšu v posledním článku o dovolené v Bulharsku.“

Ve svém seriálu o dovolené v zemi, jejíž pobřeží je omýváno Černým mořem jsem začal článkem Nádherné zážitky z Bulharska a pokračoval jsem článkem Bulharsko 2008 – pokračování článku o návštěvě jedné fantastické země. V závěrečném díle, který si právě čtete, se opět rozpovídám o několika skvělých zážitcích a zvláštnostech této země a samozřejmě nesmí chybět závěr a zhodnocení celé „dobrodružné“ cesty.

50 metrů od Turecka

Ukázalo se, že jsme v Rezovu opravdu hodně blízku Turecku, protože na protějším kopci bylo vidět město s minaretem. Nicméně to nebyla dominanta města, tou byla obrovská (ale skutečně obrovská) vlajka, která se v něm tyčila a jejíž rozměry překonávaly jakékoliv předchozí zažité představy o tom, co je to velká vlajka. A také bylo vidět, že jak se Turci a Bulhaři nemají moc v lásce, tak to dávají patřičně najevo tím, že se předhánějí v tom, na čí straně hranice „bude tráva zelenější“. Takže si Turecko na své straně postavilo velkolepé strážní věže a pomalu skoro kolem nechalo vysázet do záhonů květinky. Rezovo se ukázalo jako skutečný zapadákov, maličká vesnička se stovkou obyvatel, do které dokonce až do roku 1989 neměl nikdo kromě místních přístup. Ani dnes není příliš navštěvovaná turisty, protože krásná písčitá pláž už se nachází v Turecku a místní se mohou koupat jedině na přítomných skaliscích, případně jet do několik kilometrů vzdáleného Silistaru, což není nejpohodlnější. Objevili jsme jedinou restauraci, ve které byli shodou náhod zrovna nějací Češi. Taktéž přijeli na výslet a vyděsili nás informací, že byli pohraniční hlídkou kontrolováni a to včetně pasů. Na chvíli nám zatrnulo a skoro jsme se báli, že budeme navždy uvězněni ve vesnici, která nemá ani pláž, ale jako správní dobrodruhové jsme se nenechali zastrašit a po krátké prohlídce Rezova jsme se vydali pěšky zpět.

Trochu jsme měli strach, aby odsud vůbec někdo jel, ale měli jsme velké štěstí a po pár minutách nás dohnalo první auto, které nám taky zastavilo. Žádná pasová kontrola se naštěstí nekonala a nám se patřičně ulevilo. Inu, výhoda cestování bulharským autem s Bulhary...

Silistar

Dostali jsme se do Silistaru, což je vlastně označení pro místo s nádhernou pláží v chráněné oblasti bez jediného hotelu. Krásná písčitá pláž v zálivu s pozvolným vstupem do moře nám naprosto učarovala. A vzhledem k tomu, že jde o místo navštěvované především Bulhary samotnými, v jediném občerstvení na pláži jsou velmi příznivé ceny a jídlo přesto stojí za to. Už cestou zpět do Lozence jsme se rozhodli návštěvu o dva dny později opakovat, což jsme také udělali a opět to stálo za to.

Na cestě ze Silistaru, při které jsme se svezli na nákladní ploše pick-upu (parádní zážitek!), jsme se zastavili v Achtopolu a pomalu jsme nevěřili vlastním očím. Pomalu jsme původně maličkou vesničku s několika turisty nepoznávali, protože turistický ruch v lokalitě zažívá skutečný boom. Najednou byl Achtopol plný vysokých hotelů a řádně se rozrostly i přítomné restaurace. Je neuvěřitelné, jak se nějaké místo během tak krátké doby dokáže změnit.

Humorné okamžiky v Lozenci

Ani v Lozenci nebylo nouze o chvíle, kdy jsem si musel říct „no jo, Bulharsko“. Tato země má neustále jeden velký problém, se kterým se setkáváte na každém rohu. Neprozradím přímo, zkuste pochopit z následujících dvou situací.

Platíme nákup asi dvě leva bankovkou hodnoty pět leva. Když tu najednou prodavač vykřikne něco jako: „Hej vždyť máš dvě!!!“.

Stojíme u pokladny v obchodě a dlouho si nás nikdo nevšímá, prodavačky něco řeší. Když se prodavačka konečně objeví a dojde k placení, při vydávání peněz dojde k úsměvné situaci. Vrací o něco méně než by měla a k tomu přidává bonbony.

Tím problémem není to, že by snad chtěli místní být nepříjemní nebo něco podobného. Problém je úplně jinde. Nemají dost drobných na to, aby vám vydali! Ano, je to tak, mají problém vydat třeba v přepočtu ze stokoruny. Nemluvě o tom, když jsem platil padesátilevovou bankovkou (méně než tisíc korun přepočteno na naše) noviny za dvě leva. Prodavač, když viděl, co mu dávám, se naprosto vyděsil. Na vydání jsem čekal několik minut, nedokážu si moc představit, jak by se v mé kůži cítil člověk, který by situaci neznal. Asi by mu moc do smíchu nebylo no.

A když už jsem u toho placení, ještě jeden menší problém, který budu ilustrovat na skutečné situaci. Nakupovali jsme nějaké drobnosti domů, tři předměty za 3, 5 a 6 leva. A co udělala prodavačka? Vzala kalkulačku, ale ne, aby nám ukázala, kolik máme platit, ale aby to sama zjistila. Jakkoliv je to neuvěřitelné, je to tak, a nestává se to ojediněle. Doteď to sám příliš nechápu, jak je něco takového možné, nicméně stalo se a ne jednou.

Závěr

Pomalu se blížil konec naší dovolené, která se nám sice díky změně našeho letu o den prodloužila, ale přesto utekla neuvěřitelně rychle. Během těch dvou týdnů jsme toho viděli a zažili až neuvěřitelně hodně, procestovali jsme půlku pobřeží Bulharska a náležitě jsme si to užili. Prostě dovolená jak má být!


V diskuzi je 6 komentářů, můžete přidat další


Kategorie
Jak se žije v OstravěMultimediaTOPWebdesign a ITWindowsZe světaZelený mužíčekŽivot v České republice
RSS
ČlánkyKomentáře
Už jste četli?
Phishing: Kde získávají podvodníci váš e-mail?Top filmy, které musíte vidět: The Truman Show
Zelený mužíček
Blog Registrace Archiv Autor Odkazy Síň slávy

Zelený mužíček - ikona Zelený mužíček - tak trochu jiný blog využívá 123CMS pro blog
RSS - ikona RSS pro články a pro komentáře
Kontakt - ikona Kontakt: mail@zelenymuzicek.cz