Uživatelské jméno
Heslo
Nemáte účet?

Dopravní podnik Ostrava a.s. je ostudou města

Zelený mužíček | Pátek 18.04.2008 23:50 Komentářů: 8

„Tragická dopravní nehoda, při které došlo k čelní srážce dvou tramvají, zemřeli tři lidé a desítky dalších byly zraněny (z toho mnoho těžce), byla jen vyvrcholením situace v této společnosti.“

Je to již přes měsíc, co jsem vyjadřoval obavy o bezpečnost při využívání služeb Dopravního podniku Ostrava a.s. (dále jen DPO). A bohužel je to také týden, co se mé obavy naplnily. Jistě jste to v médiích zaregistrovali, na jednokolejné tramvajové trati se dvě tramvaje čelně srazily, zemřeli tři lidé a desítky jich byly zraněny, mnoho z nich těžce.

Téměř okamžitě po nehodě se objevily různé spekulace, že za nehodou stojí řidič jedné z tramvají. Až po několika dnech přiznal svou vinu DPO s prohlášením, že k podobným incidentům již na stejném místě několikrát došlo s jedinou výjimkou – řidiči stačili hrozící srážce zabránit pohotovým brzděním. Nebýt klíčových udání několika cestujících, za což jim patří díky, DPO by se podařilo tyto události zamlčet. Což je bohužel běžná praxe, dokud totiž na něco neupozorní nějaký sledovaný zdroj, je provozovatel ostravské městské hromadné dopravy beránek se svatozáří. Takto se podařilo ututlat již nespočet nehod, takže pověst ideálního dopravce byla stále neohrožena, tedy až do osudného pátku. Samozřejmě promineme-li milion dalších problémů.

Personál nikdy nebyl silnou stránkou DPO. Situace v prodejnách jízdních dokladů se sice lepší, alespoň já mám ten pocit (nebo jsem si prostě zvykl), avšak dříve to bylo něco otřesného. Člověk aby míval pomalu nervy jít si kupovat měsíčník. Neochotní lidé, kteří dávali všemi možnými způsoby najevo, jak hrozně je vaše přítomnost obtěžuje.

Je však třeba objektivně říci, že i do tohoto do morku kosti prohnilého podniku se občas vloudí slušní lidé. Například se mi jednou stalo, že kvůli naprosto nepasujícímu spojení jsem byl nucen v noci čekat na konečné tramvají přes půl hodiny v teplotě kolem nuly a v pro tuto situaci v naprosto nevhodném oděvu. Nicméně měl jsem štěstí, téměř stejnou dobu zde měla stát tramvaj před svým odjezdem. A tak mě dotyčný zaměstnanec nechal posedět až do svého odjezdu v tramvaji, ačkoliv riskoval vlastní krk, protože to mají svým zaměstnavatelem přísně zakázáno. Stejně se zachoval i řidič autobusu, kde jsem pro změnu čekal na jeho odjezd směr domov. Bohužel takovíto lidé jsou skutečně výjimkou.

Mnohem častěji než s ochotou se bohužel setkáte s tím, že vám řidič přibouchne dveře a odjede, ačkoliv podle jízdního řádu je odjezd třeba až za minutu (a já mám hodinky nastaveny přesně). Nebo vás seřve za to, že chcete vystupovat předními dveřmi, když prý „jsou snad dveře uprostřed a vzadu, ne?!“. Zajímavý kontrast oproti „buzeraci“, kterou je nutnost nastupovat mezi 20. hodinou večer a 4. hodinou ráno do autobusů výhradně předními dveřmi. Při tom se samozřejmě musíte prokázat jízdním dokladem. Takže čekáte v příšerné kose v podvečer třeba hodinu na autobus (ano, to je i v tak velkém městě běžné), minutu před jeho příjezdem vytáhnete ruce z kapes, sundáte z rukou rukavice, praští vás do rukou ten desetistupňový mráz, vytáhnete svůj jízdní doklad a čekáte... a čekáte. Když s pětiminutovým zpožděním autobus dorazí, tak se pak při vašem nastupování řidič ani neobtěžuje otočit k vám hlavu, jenom tak pokývne a začne se rozjíždět. Pokud to ovšem není takzvaný řidič v zácviku, což je nová forma hazardování se zdravím cestujících, kdy v kabině šoféra sedí někdo, kdo místo jedničky opakovaně řadí zpátečku (taktéž osobní zkušenost).

Potkáváte revizory? Ani moc ne? Buďte rádi. Opravdu dělají všechno možné pro to, aby získali svou tučnou provizi z vybrané pokuty (před několika měsíci to dělalo téměř sto korun). Následující příběh se skutečně stal. Názor si jistě každý udělá sám.

Žena se vrací z nákupu, vleče čtyři tašky. Nastupuje do autobusu, odkládá si tašky a vytahuje jízdenku, aby ji mohla označit. Jakmile zasunuje jízdenku do označovače, autobus již přijíždí na další zastávku. Žena si sedá a během chvíle ji kontroluje revizor, který na zastávce nastoupil. Chvíli si jízdenku prohlíží, aby mohl triumfálně vykřiknout: „Ha, odkud paní jedete!?“ Žena po pravdě odpovídá a na tváři kontrolora se rozzáří potměšilý úsměv. „Ale paní, vy jste jela jednu zastávku načerno!“ „No to si snad děláte srandu, ne?“ „Váš občanský průkaz.“ „Nic vám nedám, já mám cvaknutou jízdenku.“ „No... tak já na vás zavolám policajty.“ „Si volejte koho chcete, já si taky zavolám.“ Revizor neodbytně vyhrožuje policií několik dalších zastávek, dokud k němu nepřijde jeho kolega, který nastupoval společně s ním, ale už si vydělat stihnul. Chvíli se spolu baví, aby po chvíli hádavý revizor povýšenecky prohlásil: „Tak já vám to dneska uznám, ale nerad!“.

Kapitola sama pro sebe jsou jízdní řády. Ty vymýšlel dobrý ekonom, ale oblibu si u cestujících rozhodně nezíská. Až podezřele často totiž ujíždějí spoje o minutu, a to u linek, které existují jen a pouze za účelem dopravy k nástupním místům na takové spoje. Já to samozřejmě chápu. V zájmu snižování schodku rozpočtu je třeba vybrat více na jízdenkách. Otázkou zůstává, jak k tomu přijdou ti, kteří stejně mají dlouhodobé kupony. A že je jich většina, soudě podle toho, že zřídkakdy spatříte někoho označovat jízdenku.

Ale vraťme se zpět k nehodě, ke které před týdnem vinou lajdáctví ostravského dopravního podniku došlo. To, že na místě nehody tramvají nalezené osobní věci cestujících byly z byrokratických důvodů odvezeny až do Nového Jičína (vzdálený téměř 40 kilometrů od místa nehody), kam si pro ně museli lidé zajet, je skutečně smutnou tečkou za událostí. Naprosto pobuřující však je, jak najednou představitelé dopravního podniku a primátor Ostravy, Petr Kajnar, mluví o tom, že se v nejbližší době začne pracovat na zlepšení zabezpečení. Proč se musí všechny problémy začít řešit až tehdy, kdy někdo zemře?!


V diskuzi je 8 komentářů, můžete přidat další


Kategorie
Jak se žije v OstravěMultimediaTOPWebdesign a ITWindowsZe světaZelený mužíčekŽivot v České republice
RSS
ČlánkyKomentáře
Už jste četli?
Stinné stránky zlepšujících se překladačů textu100 let od Tunguzského meteoritu, jsme ve Vesmíru sami?
Zelený mužíček
Blog Registrace Archiv Autor Odkazy Síň slávy

Zelený mužíček - ikona Zelený mužíček - tak trochu jiný blog využívá 123CMS pro blog
RSS - ikona RSS pro články a pro komentáře
Kontakt - ikona Kontakt: mail@zelenymuzicek.cz